Cesta do Norska
Do Skandinávie jsme vjeli třetí den cesty ráno a to ve švédském přístavu Trelleborg. Nutno dodat, že nás přivítala typycky seversky - zimou a deštěm. Podél švédského pobřeží jsme pátý den cesty dorazili do Osla, kde jsme strávili odpoledne (z finančních důvodů jsme vynechali muzeum Thora Heyerdala, což mě dneska mrzí). Jinak se nám město líbilo, za shlédnutí stojí radnice a královský palác.

Telemark
Další část cesty vedla do oblasti zvané Telemark, což je taková Šumava Norska. Spousta jezer a lesů, kopce s nejvyšší horou Gaussta Topen (1883 mnm). Zůstali jsme zde pár dnů v kempu u městečka Rjukan a trochu se prošli, chtěli jsme jít i na Gaustu, počasí bylo ale opravdu hnusné :-((. Jinak přes sedlo Gausty vede silnice a jsou to moc hezké serpentýny.

Hardangervidda
Hardangervidda je rozsáhlá náhorní plošina (tvar nepravidelního obdelníku) a silnice vedou pouze po jejím obvodu. My jsme jeli po její jižní straně naprosto pustou krajinou, místami ležel sníh, všude byla spousta kleče a jezírek. Projeli jsme kolem známých vodopádů Late fossen až do městečka Odda, kde jsme po levé části Sörfjordu pokračovali k městu Bergen a oblasti Hordaland. Silnice se v těchto místech klikatila mezi fjordem a příkrými svahy pokrytými třešňovými plantážemi, vyjímečně nepršelo a působilo to až nenorsky.

Bergen
Bergen je krásné město, zejména přístav s hansovními domy (Bryggen - zapsáno v Unescu) stojí za shlédnutí. Také jsme navštívili místní akvárium, to nám ale přišlo za vynaložené peníze trochu malé :-(((, čekali jsme ho rozhodně větší.

Jotunheimen
Z Bergenu jsme jeli oblastí Hordaland do národního parku Jotunheimen, opět překrásný úsek cesty. Na 57 km cesty z Bergenu jsme projeli 33 tunelů, nestačil jsem ani otvírat tmavé hledí přilby. Pak následovaly dva horské úseky (VINJE -> VIKU) a zejména slavná Sognefjellwegen (55), která nás zavedla až do Jotunhaimenu, kde jsme zůstali pár dní a konečně obuli pohory.

Oppland & Lillehammer
V Jotunheimenu jsme změnili směr našeho putování na jih a přes náhorní plošinu Oppland, kde jsou krásné šotolinové cesty, jezera, lesy a strašně studené noci přijeli do olympijského městečka Lillehammer. Chtěli jsme si prohlédnout olympijský komplex, nakonec jsme ale vstupný dali raději za skanzen, kde se nám moc líbilo a jeho návštěvu doporučuji.

Osterdalen
Tak a naposled jsme jeli na sever a opět to stálo za to - z Lillehammeru kousek na Trondheim, abychom po chvíli uhli do poslední horské oblasti Osterdalen. A to byl definitivní obrat, pak už jsme směřovali definitivně na jih.

Cesta zpět
Ze švédské části cesty stojí za zmínku zejména jezera Vänner a Vättern, velikostí připomínají spíše moře. Všechna námi navštívená městečka jsou téměř stejná a krajina ve Švédsku je taky taková fádní - strašně rozsáhlé lesy, dálnice (cestování po švédských dálnících je mimochodem příjemný, žádný hektický provoz, spousta odpočívadel a kvalitní povrch). Nicméně jsme byli rádi, když jsme v Trelleborgu opět vjeli na trajekt.

Stálo to za to
Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti zimou, ale stálo to za to :-))). Celou cestu jsme měli neuvěřitelně hnusný počasí, kromě jednoho dne pršelo každý den! Navíc bylo dost chladno, takže nic moc. Jinak se nám na severu moc líbilo.
Po prázdninách jsem slyšel v rádiu, že toto léto bylo v Norsku nejdeštivější za posledních dvacet let. Věříme tomu.

Na začátek