Norsko podruhé
Když jsme loni přijeli, Petra měla chladného severu až po krk. Nechtěla tedy o naší další cestě "na horu" ani slyšet. Kolem vánoc už ale pozapomněla na psí počasí a vzpomínala už jenom na to dobré. Já jsem tomu trochu pomohl a bylo rozhodnuto. Termín odjezdu byl dán, vybrali za nás jiní a tak nezbylo nic jiného než doufat v dobré počasí.
Po vzoru Járy Cimrmana a jeho "Dobytí severního pólu " jsme si vedli deník a mně, jako pomocnému učiteli (civilka ve škole) připadl úkol vést deník a následně stvořit www.


Podrobný plán cesty  

Den 1: Jedeme, zatím v ČR
Projet celé Německo a pak ještě 250 km v ČR se nám nechtělo, proto jsme spali jednu noc v kempu u Chebu. Ceny evropské, záchody totalitní, "příjemný" zlatem ověšený kulturista coby vrátný. BRRRRRRR !!!! Co si o nás asi myslí cizinci...

Den 2: Durch Deutschland - part one
Dálnice, dálnice, dálnice. Jeli jsme přes Aš, potom na Hof a pak přes Berlín do Rostocku. Trajekt do švédského Trelleborgu odjížděl ve 23.00, času jsme měli dost a celkem jsme těch 595 km přežili.

Den 3: Slunečné Švédsko
Do Švédska jsme dorazili kolem šesté. Svítilo sluníčko, byla ale pěkná kosa. Co chvíli jsme stavěli na parkovištích, abychom se zahřáli. Jeli jsme jako loni, z Trelleborgu na Götteborg, v Udevalle jsme potom opustili dálnici a zahli vpravo, jeli jsme vlastně podél Norsko švédských hranic. Tato oblast se jmenuje Dalsland a připomíná snad naší Šumavu, malé kopečky a spousta jezer. Nocleh jsme našli v lese nedaleko Billingsforsu.

Den 4: Svět je krásný (když je hezky)
Ráno jsme si užívali pohody a nikam nespěchaje jsme vyrazili kolem půl jedenácté. Cesta byla stejně pěkná jako včera, dojeli jsme do městečka Billingsfors a pak už to bylo na hranice jenom kousek. V infocentru na hranicích jsme se chvíli zdrželi, Petra se vysprchovala a něco jsme pojedli. A už jsme byli v Norsku. Projeli jsme městečka Konsvinger, Elverun a v Koppangu jsme opustili hlavní silnici a pokračovali po rovnoběžné silničce do Atny. Po pár kilometrech jsme objevili příhodné místo pro nocleh vedle dřevorubeckých chatek.

Den 5: Slunečné Rondane
Po šotolinových cestách (jako stvořených pro endura) jsme dojeli do Atny, kde jsme jsme zahli vpravo na Folldal. Konečně jsme se dostali do hor. Projížděli jsme krásnou a pustou krajinou, kde jsme se také po ujetí 103 km utábořili u řeky vedle dvou karavanů. Odpoledne Petra zvolila směr na kopec přímo za námi, a tak jsme se prodrali na 1128 metrů vysokou Veslekringlu.

Den 6: Přesun do Romsdalu
Ráno jsme chvíli váhali, zda pokračovat, nebo zůstat ještě den, nakonec jsme jeli. Po krásných silničkách jsme se dostali na hlavní silnici směrem na Trondheim, po té pustině to byla změna. Prohlédli jsme si pěknou soutěsku Magalauppet, potom jsme pokračovali směrem na Oppdal, kde jsme se opět na dlouho rozloučili s hlavní silnicí a po krásných silničkách se dostali do Sundalsory, kde jsme uviděli letos první fjord. Chvíli jsme jeli po pobřeží, potom jsme opět serpentýnami dorazili k dalšímu fjordu.

Den 7: Bloudění v mlze
Probudili jsme se do mlhavého rána a čekali, že každým okamžikem začne pršet. Bylo nám vysvětleno, že mlha je pouze dočasná. A tak jsme vyrazili na kratší výlet na Massvasbu hytte. Cesta vedla zpočátku lesem, potom po kamenitých loukách, které byly značně promáčené. Na chatu jsme dorazili kolem polednea pravě když jsem svačili, se začalo vyjasňovat a my viděli v okolí velké kopce, o kterých jsem neměli ani zdání. Cestou zpátky jsme se snažili najít nějaké houby, ale pověst, že v Norsku lze sbírat houby rovnou do nůše se opět nepotvrdila.

Den 8: Cesta trolů, Gerianger fjord a Dalsnibba
Na tento den jsme se opravdu těšili, podle prospektů a cestopisů nás měl očekávat jeden z vrcholů letošní cesty. Po pobřežních silničkách jsme dojeli do městečka Andalsnes, koupili jsme nějaké potraviny a obrázky trolů. Potom už to byl kousek na Cestu trolů. To je takově neuvěřitelně ouzká, klikatá, strmá nebezpečná silnička. Dříve tam chlapci prokazovali svou odvahu tím, že převáděli nějaký dobytek. Kdo to zvládl, byl chlap. Ze skal jsem sjeli k Norsdalfjordu, ten jsme přejeli trajektem. Pak už se jelo na další horskou premii, nebýt mistních střelců na CBRkách, tak jsme ji vyhráli. A opět se sjíždělo k fjordu, tentokrát k Geriangersfjordu a bylo to fakt skvělý. A znovu do kopců, tentokrát až k samotné Dalsnibbě. Když jsme si už mysleli, že jsme na vrcholu, najednou se objevila budka s výběrčím, zaplatili jsme a jelo se po prašné cestě úplně mezi skály. Ale pohled stál pak zato, hluboko pod námi byl Gerianger fjord, u kterého jsme byli před pár okamžikama. Dále jsme pokračovali směrm na městečko Lom, což je brána Jotunheimenu.

Den 9: Jotunheimen nezklamal ...zatím
V Lomu jsme nakoupili pohledy a potom vyrazili po silnici č.5 do Jotunheimenu. Proti loňsku to byla změna - svítilo sluníčko a bylo moc hezky. Stan jsme postavili v kempu naproti Gjendesheimu a vyrazili na tůru kolem jezera. Šli jsme po té straně, kde nevedou žádná Téčka, prodírali jsme se klečí, hledali pěšinky, bloudili, ztratili sluneční brýle, bojovali s komáry a měli se moc prima. Do kempu jsme dorazili po sedmi hodinách celkem zmožení.

Den 10: Další výlet v "Zemi obrů"
Dnešní cílem byl kopec Sikkilsdasho 1778 m.n m. Cesta měla vésto hned z kempu, samozřejmě jsme zvolili nějakou jinou. Po chvíli se nám to nezdálo, tak Petra zvolila správný směr "durch" křoví a bylo to v pohodě. Nahoře jsme si vychutnali krásný rozhled a viděli jsme všechna okolní jezera: Sjoldalvatnet, Russvatnet, Bessvatnet, Gjende.

Den 11: Prší
První dnešní zastávka byla v městečku Fagernes, kde jsme udělali velký nákup a vyměnili cestovní šeky za NOKy. Taky jsme se vykoupali v nějakém jezírku. Potom jsme zamířili do Geilla a pak už na nás čekala nějvětší náhorní plošina Hardangervidda. Přivitala nás jako vloni hnusným počasím. Chtěli jsme si zde někde postavit stan u nějakého Téčka, že bychom si udělali následující den nějaký výlet, museli jsme to ale vzdát a z Hardangerviddy ujet. Nocleh jsme našli kousek za městečkem Eidfjord.

Den 12: Od fjordu až k ledovci
Vrátili jsme se zpátky do Ejdfjordu a podle průvodce a místních map jsme se dostali až k turistické cestě. Cesta začínala téměř na nulové nadm. výšce a snažila se to co nejrychleji napravit. Asi hodinu jsme stoupali v nekonečných serpentýnách úplným pralesem, nic moc. Potom to ale stálo za to, les se pozvolna změnil v kleč a potom už nebyla ani ta kleč. A když jsme ještě kdesi v dálce pod sebou uviděli fjord, to byla paráda. Až k ledovci (a chatě Rembesdasetter) jsme nedošli, po čtyřech hodinách chůze jsme to otočili a šli zpátky, k ledovci to bylo ješte tak hoďku.

Den 13: Klídek
Prvním dněšním cílem byla Odda, kterou známe z loňska. Cesta byla typycká pro tuto část Norska - fjord, na příkrém svahu třešňové plantáže a usedlosti, ouzká silnička a skála. Z Oddy jsme kousek popojeli a zastavili na břehu nějakého jezírka, kde jsme se zbytek dne koupali a odpočívali.

Den 14: 21 km moto, pár pěšmo
Dopoledne jsme se přesunuli do nedalékého kempu Holen, podle mapy z něj měly vést nějaké turistické cesty. Podnikli jsme tedy malý výlet do okolí, nejzajímavější bylo asi překonání potoka, který byl hned za kempem. Večer, při placení noclehu mi správcová kempu ukazála v mapě nějaké tipy na výlet, takže sme se měli naco těšit.

Den 15: Ve znamení H₂O
Motorkou jsme dojeli na 6 km vzdálenou Middalsbu, kde začínaly turistické cesty. Vydali jsme se na kopec Glußen, cestou jsme přeskakovali spoustu potoků, častá byla sněhová pole, krásná krajina. Na kopec jsme dorazili za 3,5 hodiny, dolů jsme to zvládli za 2,5 hodiny. Večer se počasí zkazilo a začlo pršet.

Den 16: Hardangervida počtrvrté
Počasí vypadalo docela slušně, a tak jsme opět vyrazili na Middalsbu. Zvolili jsme trasu směrem na Litlos a Vivasdalen. Počasí se horšilo a tak jsme došli k nějakému vodopádu a mazali jsme zpátky. Přesto to bylo fajn.

Den 17: Pravé norské počasí
Ráno byla mlha a pršelo. Leželi jsme ve stanu a pili kafe a čekali, až to přejde. V jedenáct se počasí skutečně lehce umoudřilo a my vyrazili do Hardengervidy. Samozřejmě bylo opět hnusně a pěkná kosa. Za tři průjezdy Hardangerviddou ještě nebylo hezky. V Haukeligrendu jsem najel právě na NTVéčku 30.000km, tak jsme udělali jubilejní foto. Potom začalo zase pršet, tak jsme u nějakého jezírka postavili stan a zalezli.

Den 18: Stále to pravé norské počasí
V noci pršelo, ráno pršelo, mraky až na zem. Zavrhli jsme cestu domu o dva dny dříve a vydali se do Rjukanu a do kempu Tuddal, kde jsme již byli vloni. Na Gauste bylo opravdu hnusně, ani jsme se nezastavili. V kempu jsme postavili stan a zalezli, ve čtyři přestalo pršet a šli jsme se projít.

Den 19: Los, křemenáče, pohoda
Protože počasí opět nevzbuzovalo důvěru, rozhodli jsme se pro menší výlet po okolí. Na Gausttu se nám nechtělo. Šli jsme tedy po Prestewegen (kdysi tudy chodil nějaký mnich na mše, prý) skrz krásnou přírodu, hledali jsem houby a našli jsme losa. Neviděli jsme ho tak zblízka jako vloni, přesto to stálo zato. Nakonec jsme našli i dva křemenáče, takže jsme byli spokojeni.

Den 20: Počasí se nelepší, výměna Norska za Švédsko
Celou noc pršelo, ráno se to trochu vybralo, podle Petry byla ke všemu ještě kosa. Celý den jsme jenom jeli, večer jsme skončili na stejném místě jako v třetím dnu.

Den 21: Jedeme domů, zatím jenom Švédskem
Celý den jsme jenom jeli nám po již tak známé trase, navštěvovali jsme známá odpočívadla a večer v Trellleborgu jsme utratili poslední švédské peníze - utratili jsme dokonce více než jsme měli, takže jsme část nákupu museli vracet.

Den 22: Durch Deutschland - part two
Trajekt jsme opustili kolem šestý a hned vyrazili. Jeli jsme směrem na Berlín a Drážďany a potom na Cínovec, kde jsme překročili hranice. Cesta nic moc, kolem Berlína bylo vše rozkopané, do Drážďan pak vede ještě panelová dálnice, kde se dá jet tak 100 kmh, na hranice je to z města pak nekonečných 70 km. V Čechách jsme se stavili akorát na oběd a domu jsme dorazili kolem osmý večer. Bolelo nás všechno a byli jsme pěkně urvaný, však jsme taky ujeli 830 km.

Stálo to za to?
Rozhodně ano, tentokrát nám počasí přálo více než vloni. Hor jsme si užili taky víc, několikrát jsme použili motorku pouze k místnímu přesunu. Prostě to byla bezva a doufám, že se ještě někdy v budoucnosti na sever opět vydáme.

Na začátek