Den 1: Cesta
Letošní Slovinsko jsme si naplánovali tři samostatné výstupy - nechtělo se nám na motorce tahat velký baťohy. Oproti zyklostem, jsme nejeli rovnou do Trenty, ale zamířili jsme do kempu Dovje - Mojstrana.
Den 2: Špik
Špik je osamoceně stojící vrchol, výstup na něj nelze spojit s žádnou hřebenovkou. Začíná se za Kranjskou Gorjou v údolí řeky - tato část je taková důchodcovská. Pak však cesta zabočí vlevo a začne nekonečné stoupaní až na vrchol, zprvu v lese, potom v suťovisku. Docela jsme si hrábli. Na vrchol to z údolí trvalo asi 3,5 hodiny. Na vrcholu jsme potkali jednoho Itala, jinak jsme za celý den viděli (ne potkali) celkem pět lidí. Z vrcholu jsme měli dobrý rozhled na Škarlaticu, Prisojnik a Rasor. Dolů jsme se nevraceli stejnou cestou, ale šli k chatě V Krnici, odkud pak opět údolím potoka zpět do Krajnské Gory. Doposud pěkné počasí se skazilo. takže jsme do Kranjské Gory dorazili již za slušného deště. Zpáteční cesta do kempu pak byla dešťová radost.

Den 3: Moto výlet
Dopoledne jsme sedli na Gandalfa a vyrazili do se podívat do Jesenice a do Bledu, kam jsme dojeli po bezva serpentýnách. Na bledský hrad jsme nešli, jen tak jsme se prošli kolem jezera a pokračovali jsme k Bohinjskému jezeru. Cestou jsem předjel partu motorkářů z Budějc, u Bohinjského jezera jsme zjistili, že se známe. Od jezera jsme jeli zpět (přes Strednaja Ves) po bezva cestičkách směrem na Bled a pak jsme uhli do údolí Radovna a vrátili se zpět do kempu.

Den 4: Triglav 2864 m
Ráno jsem si přivstali a na motorce dojeli údolím Krma na poslední parkoviště. Měli jsme obavy, jak výstup časově zvládnem, proto jsme celkem šlapali. Cesta vedla jako vždycky nejdřív lesem, ale protože jsem na motorce vyjeli až do 900 m, nebylo to hrozný. Potom jsme šli po příjemných pěšinkách až k Domu Planika - trvalo nám to trvalo tři hodiny. Dali jsme si malou pauzu a plni očekávání vyrazili na vrchol. Počasí bylo mlhavý, takže se žádný panoramata nekonaly. Cesta byla jištěná a šlo se příjemně.

Na vrcholu bylo celkem rušno, samozřejmě hodně Čechů. Chvíli jsme se kochali mlhou a pak jsme vyrazili zpět, pro změnu jsme sestupovali směrem na Tržašku koču (odtud bychom přišli předloni, kdyby se nezkazilo počasí), a pak jsme zahli opět na Dom Planika, odkud jsme seběhli k motorce - ač se to zdá neuvěřitelný, tak jsme chvílema fakt klusali, protože jsme se nechtěli nechat předejít jedním Čechen s jeho asi dvánáctiletou dcerou - někerý děti jsou fakt k neutahání.

Den 5: Krátký přesun
Co by to bylo za slovinskou dovolenou, abychom nebyli v Trentě, takže jsme zabalili Gandalfa, dojeli do Kranjske Gory a pře Vršič opět do Trenty, kde jsme zbytek dne lenošili, otužilejší z nás se vykoupali a večer jsme se sešli s Pepou a Monikou.
Den 6: Mangrt
Mangrt je třetí nejvyšší hora Triglavu, nachází se v západní části pohoří na italských hranicích. Až k chatě pod Mangrtem vede silnice, letos však byla zavřená. Takže jsme šli pěšinkami, které cestu částečně zkracovaly. Od chaty jsme šli ještě kus po silnici až k rozcestí. Na vrchol vedou totiž dvě cesty, Slovinská a Italská. Nahoru je lepší jít po slovinské cestě, protože je náročnější, musí se lézt. Dá se to zvládnout v klidu i bez jištění, akorát je třeba dávat pozor na padající kamení. Naopak italská cesta je vysloveně oddechová, italové tam natáhli lana jenom proto, aby jim to nebylo líto, jenom jsme trochu bloudili. Při návratu jsme si koupili od bači ovčí sýr a byl teda výborný.

Den 7: Cesta dom
Jako vždycky, klasická nuda rakouských dálnic zpestřená Obertauernským a Katschberským pasy.